Pomsta,záchrana a možná i láska 14

23. února 2011 v 20:18 |  Od jiných autorů
Díl - XIV
Oba dva se postavili a čekali až k nim Sakura dojde. "Naruto, Sasuke. po rozhovoru s ostatními kapitány jsem se rozhodla takto." Otočila se směrem na Hashiho a ten rychle přiběhl. Sakura mu něco pošeptala do ucha a Hashi se na ni díval nevěřícným pohledem. "Jste si jistá, že to chcete udělat?"

Sakura jen přikývla a Hashi se podíval na Naruta se Sasukem. Ti nevěděli o co jde. "Hashi rychle nemáme celý den!" řekla Sakura. Hashi se vzpamatoval a rozvazoval Sakuře šátky. Podal ji je do ruky a zmizel tak jako všichni ostatní. Sakura si je v ruce prohlídla a ještě si v hlavě řekla všechna pro a proti. "Sasuke co se bude dít? Naruto copak jsem nějaká vědma! jak to mám vědět!" Sakura si sundala masku z obličeje, aby ji viděli do tváře. Do každé ruky si vzala jeden šátek. "Řekli jste, že pro to, aby jste se stali členy skupiny jedna by jste udělali všechno." Zvedla hlavu od šátků a podívala se Sasukemu do očí. "Ano řekli." Sakura natáhla ruce a otevřela dlaně. Sasuke s Narutem se na ni podívali tázacím pohledem. "Jak to? Vždyť jsme tě neporazili. Naruto mě tady zatím neporazil nikdo! A co velitelka? J-jo no velitelka mě porazila to máš pravdu. Tak proč nám je dáváš? Protože jste mě docela dost zadýchali a to se povede jen málo lidem. Všech devět kapitánu mi řeklo, že bych vás měla přijmout do první skupiny. Teď je to na vás jestli příjmete tyto bílé šátky. A budete součástí nejsilnějšího týmu v AMBU." Sasuke s Narutem si vzali šátky a uvázali si je. "Co za to musíme udělat? Nic nemusíte dělat. Vy to co vám řeknu nikdy opakuju nikdy dělat nebudete! A co to je?" zeptal se Naruto se Sasukem jednohlasně. Sakura se jim podívala do očí. Viděli na ni vážný výraz. "Nebudete mě přemlouvat, abych se vrátila zpět do Konohy a byla s vámi v týmu!" oba je to zaskočilo. Sakura se otočila a odcházela. Když uslyšela Sasukeho hlas tak se zastavila, ale neotočila se. "Tohle ti slíbit nemůžeme Sakuro." Sakura nevěděla jestli po téhle větě má plakat nebo se smát. "Zítra ráno v osm hodin tady. Máme první misi." Po téhle větě zmizela v lístečcích sakury. "Naruto.Hmm. viděl si její pohled když nám říkala, že ji nemáme přemlouvat k návratu když nám dá ty šátky a členství tak v nejsilnější skupině v AMBU? Jo byla velmi vážná. Víš zajímalo by mě proč odsuď nechce. Jo dobře chápu je v nejsilnější skupině, ale ona nikdy nešla po síle. Vždy dávala přednost přátelům. Tak proč je to teď jinak. To nevím Sasuke, ale zjistíme to. Teď pojď jdeme se vyspat na zítřejší misi.
RÁNO
Sasuke, Naruto a další tři členové čekají na nádvoří na svou velitelku. Zatím se stihli spřátelit a docela dobře si rozuměli. "Takže jak dlouho už jste v tomto týmu?" ptal se Naruto. "Tak začni ty Miki. No já jsem přišel minulý rok. Dostat se sem byla teda pořádná fuška. Byl jsem levej jak šavle. Ale Sakura mi věřila, vzala si mě na starost a cvičila mě. Ze začátku jsem ji musel určitě lést na nervy. Dva měsíce tvrdého tréninku docílilo k tomu abych vydržel Sakuřino tempo. Ale bohužel jenom na deset minut. Po dvouměsíční dřině semnou ztratila trpělivost a poslala mě do třetí skupiny. Tam mi to šlo dobře a rychle jsem se učil a zlepšoval. Trvalo mi to rok než jsem se dostal na úroveň, o které jsem si myslel, že je dobrá. Šel jsem tedy za Sakurou a vyzval ji na souboj. Ona souhlasila, ale myslím si, že jen chtěla zjistit jak jsem se zlepšil. Po tomto boji jsem u Sakury zabodoval a ona zařídila abych se stal členem první skupiny. A tady jsem poznal Jumiho a Zika. Hmm zajímavé a jak ste se sem dostali vy dva?" zeptal se Sasuke. "Já a Jumi jsme se tu dostali tak jak vy dva. Prošli jsme si tvrdým tréninkem a Sakura vybrala právě nás dva, protože jsme z nich byli nejlepší. To nám teda aspoň řekla. A vy si myslíte, že to nebyla pravda?" ozvalo se za nimi. "Sakura-sama. No pravdo to asi být musela jinak by jsme tu nebyli. To máš pravdu. Ale teď k misi. Tuhle misi velím já. Máme za úkol prozkoumat les kolem Konohy. Dostali jsme hlášku, že se tam zjevili Akatsuki a tak to musíme prozkoumat. Je to jasné! Hai. tak jdeme." Sasukemu se zdálo divné, proč snimi nejde i velitelka, ale nechtěl se ptát. Běželi v kuse a prohledávali les, ale nikoho do večera nenašli a tak se utábořili. Sakura měla pořád pocit, jako kdyby je někdo sledoval. Ale nechala to být. Navečeřeli se a šli si lehnout. První hlídku si vzala Sakura. Seděla na větvi a dole nechala u ohně svůj klon. "Vypadá to, že to byl planý poplach. Kdyby tu někdo byl tak už by na nás zaútočil. Přeci jsme zalehli už před dvěma hodinama." Znuděně se opřela o kmen stromu a lehce pohupovala volnou nohou co ji visela dolů z větve. Nedávala moc pozor. Když v tom se ji těsně u hlavy zabodl kunai s papírkem do kmenu stromu. Lekla se a vyjekla což probudilo i ostatní. Z toho leku nějak neudržela rovnováhu a padala. Ještě se stihla chytnout zabodnutého kunaje, ale ten ji neudržel a padala dolů. Teď ji jen zbylo se modlit, aby to přežila. Dopadla do měkkého náručí. Podívala se a viděla Sasukeho a jeho vyděšený pohled. "Si v pohodě? J-jo jsem Sasuke. Co se stalo vydal ze sebe Miki, když k ní jako ostatní přiběhl. "Já seděla jsem na stromě, abych lépe viděla, kdyby na nás někdo chtěl zaútočit. Když vtom z ničeho nic přiletěl kunai a zabodl se těsně vedle mojí hlavy. Já jsem se lekla a vyjekla, neudržela jsem rovnováhu a spadla jsem. To vás chtěl někdo zabít Sakura-sama? Ne to si nemyslím, protože ten hod nebyl pro to, aby mě zabil nýbrž vystrašil. Jak to víte? Byl na něm tenhle vzkaz." Ukázala jim obálku a na ni napsáno "Pro velitele AMBU." Co teď budeme dělat? Plašil Naruto. Teď rozhodně nic běžte znova spát a já budu hlídat. A nechtěla by jste si radši odpočinout Sakura-sama? Ne ale děkuji Jumi." Sakura počkala, až všichni usnou a otevřela dopis. "Milá velitelko AMBU Sakuro Haruno. Čekali jsme, že půjdeš sama prohledat les kolem Konohy, když se ti donese, že jsme tu byli viděni. Chtěli jsme s tebou mluvit, ale když vidíme, že tu máš své přátele tak jsme se rozhodli napsat ti tento dopis i když je to takové neosobní. Chceme ti nabídnout místo u nás v Akatsuki. Zatím to zkoušíme po dobrém, ale pokud odmítneš dostaneme tě tu po zlém. A to ti nebude moc příjemné. Jestli chceš vědět více sejdeme se u jezera zítra v pravé poledne. Přijď sama. Jo a abych nezapoměl tvoje mise končí. To proč jsme byli v lesích Konohy jsme si vyřídili a teď jen počkat jak to dopadne. Jen doufám, že pro tvoje dobro nebudeš dělat potíže. Na viděnou." "Tss to je drzost. Ale radši tam půjdu a zjistím proč mě chtějí." Sakura si lehla a dívala se na hvězdy. Přemýšlela ovšem možným. O Sasukem, o Konoze, o rodině kterou ztratila. Tohle přemýšlení docílilo toho, že usla a probudila až prvním ranním paprskem. Podívala se na své přátele a společníky jak spí a vzbudila je. Všichni vstali, jen Naruto jako vždy dělal potíže. Ale když ne něj Sakura zařvala až si pohne tak ho to dočista probralo. "Jumi, Ziku, Miki, Sasuke a Naruto. Vracíme se zpět do Konohy mise končí. Ale jak to?" zeptali se všichni jednohlasně. "Dostali se mi jisté informace, že se Akatsuki už nevyskytují v lesích. Tak pohněte. Musíme se stihnout vrátit do oběda. Hai." sbalili si věci a vydali se rychle zpět do akademie. Dorazili akorát na oběd. Všichni se rozběhli do jídelny jen Sakura šla směr jezero. Došla tam chvíli po dvanácté. Viděla tam stát postavu v plášti s červenými mráčky. "Jdeš pozdě Haruno Sakuro." Sakuře se ten hlas zdál povědomý, ale nedokázala si vybavit kde ho slyšela a komu patří. Až když si ona osoba sundal sláměný klobouk poznala: "Itachi..co po mě chcete. Napsal jsem ti to do dopisu. Chcem, aby ses k nám přidala. Ale to já neudělám." Itachi se pousmál a přišel k ní tak blízko, že skoro cítili svůj vlastní dych. "Buď se k nám přidáš po dobrém a nebo po zlém. Jo a to jako jak? Buď se k nám přidáš nebo ti zabijem tvé přátele. Mí přátelé jsou silní takoví bastardi jako vy jim nic neudělají. To se ještě uvidí. Tak jak zní tav odpověď? Samozřejmě že…NE!" Itachi se pousmál. Jak chceš, ale řeknu ti jen jednu věc. Jo a jakou? Ty se k nám ještě ráda přidáš! To se uvidí." Itachi zmizel a Sakura se vrátila do akademie. Šla do své kanceláře a nechala si zavolat Jumiho, Mikiho a Zika.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama