Pomsta,záchrana a možná i láska 16

23. února 2011 v 20:20 |  Od jiných autorů
Díl - XVI
Popošli kousek do předu a velitelka se zhluboka nadechla. "Jsme tady otevřete bránu.!" Brána s kamene se začínala pomalu otevírat. Pomalu vešli dovnitř. Brána se za nimi znovu začínala zavírat a oni před sebou uviděli stát Itachiho, Kisameho, Tobiho, Konan a Peina. Naruto a Sasuke hledali své

partnery, své kamarády a u některých lásky. Sakura jakožto velitel začala. "Jsme tu kde máte můj tým! Tvůj tým? Jsou tady." Řekl Itachi. Udělal pár znamení rukou a vedle něho se objevil Miki, Jumi a Zik. "Kde je Sakura?" zeptal se potichu Sasuke, tak aby ho slyšela jen velitelka (Sakura) a Naruto. "Sakuře jsem na poslední chvíli dala jinou misi. Nešla s nimi." Řekla to první co ji napadlo. I když věděla, že je to blbost, protože u brány jim řekla něco jiného. Jen doufala, aby si toho nevšimli. Na Sasukem bylo vidět menší oddechnutí. Velitelce (Sakuře) bylo Sasukeho líto. Nechtěla mu lhát. Ale její lež vyjde za chvíli najevo. Teda měla aspoň takový pocit. Sakuru z přemýšlení osvobodil itachiho hlas. "Tak si teda přišla zachránit svoje svěřence. Jo přišla. Je to povinnost velitele AMBU. Je to povinnost velicího kapitána v týmu a taky je to povinnost přátel. No jak myslíš." Velitelka (Sakura), Naruto a Sasuke se postavili do obrané pozice. "Mám pro tebe lepší návrh velitelko. Jo a jaký Itachi. Pustím tady tvůj tým výměnou za harutno Sakuru." V Sasukem trhlo jak slyšel jeho podmínku. "Pustím ho, ale jen výměnou za Sakuru. A mrkl na ni." Sakura věděla co to znamená. Ví že ona je celou dobu velitelka. Takhle ji donutí přidat se k Akatsuki. Vydíráním ze smrti jejích nejbližších. Nemohla riskovat jejich životy jen kvůli svému životu. Sasuke a Naruto pozorně poslouchali jak se jejich velitelka rozhodne. "tak co jak ses rozhodla Sakura za ně tři. Tak dobře Itachi dám ti Sakuru za jejich svobodu. To nemyslíte vážně!" zařvali dvojhlasně Sasuke s narutem. Vy obětujete Sakuru a bez boje! Vždyť ani nevíte jaký má na to názor! Ááá velitelko oni to neví?" zapojil se do rozhovoru Itachi. "Co jako nevíme?" ptal se Sasuke. "To uvidíš můj malý bratříčku." Sasuke se nechápavě podíval po velitelce a Narutovi. Setkal se s jeho nechápavým pohledem. Sasuke to ale nevydržel a začal po ni ječet. "Nemůžete ji jenom tak obětovat. To nejde! Budeme bojovat. Ne víte jestli…STOP SASUKE! přestaň. Já moc dobře vím Sakuřin názor. Jo a jak to můžete vědět nevidíte ji do hlavy! Myslím, že tak trochu ano. Cože?" Sakura se otočila čelem k Itachimu a tudíš byla zády k Sasukemu. Sundala si AMBU masku a rozepla plášť. "Vím co si o tomto Sakura myslí, protože….." otočila se k nim. Na hlavě měla pořád kápi. "protože co!!" řval na ni Sasuke a Naruto jen přihlížel. Sakura si pomalu sundávala plášť. "PROTOŽE CELOU DOBU SEM TO JÁ!" plášť dopadl na zem a Sasuke s Narutem se na ni koukali jako by viděli nějakého ducha. Naruta ten šok přešel dříve. "Sakuro-chan. Ty si byla celou dobu velitelka AMBU? Ano Naruto! Celou dobu jsem to já. Celou dobu vás cvičila velitelka AMBU tudíž já! A pro záchranu mého týmu se taky já obětuju." Naruto neměl slov. "Je mi to líto! Ani nevíte co to semnou dělalo! Ničilo mě to, že vám lžu. Chtěla jsem vám to říct několikrát, ale zároveň nechtěla. Nechtěla jsem, aby jste věděli, že jsem velitelka AMBU. Ale ničilo mě to když jsem vám to neřekla, protože to pro mě bylo jako kdybych vám lhala! Byly to pro mě muka. Chtěla bych, aby jste mi odpustili." Sakuře se leskly oči. Sasukemu ji bylo líto. Viděl, že ji slzí oči. "Sakuro.." řekl Sasuke. "Já ti odpustím, ale nesmíš se jen tak vzdát bez boje! Takhle se přece velitelé nechovají! Sasuke copak to nevidíš! Je jich tu pět! Pět hledaných ninjů třídy S. Nás je sice taky pět, ale proti nim nemáme šanci. Je jisté, že by v boji proti nim tady někdo přišel o život a to já nechci. Je mi to líto." Otočila se na Itachiho a přešla k němu. "Já věděl, že tohle zabere. Jsi ten typ člověka, který se radši obětuje než aby zemřeli jiní. Zkoušeli jsme tě sem dostat už hodněkrát, ale nic nezabralo. Konečně jsme našli tvou slabinu. Jsou to tví přátelé. Fajn! Už mě tu máte tak je pusťte." Itachi udělal co žádala. Pustil je a oni přešli k Sasukemu a Narutovi. "Otevřete bránu až můžou odejít! Ale o tomhle nikdo nemluvil. Chtěla si abychom je jenom rozvázali ne pustili. Ty hnusnej hajzle. Co chceš za to, že je necháš odejít a nic je jim nestane. Co bych tak chtěl po tak krásné dívce jako si ty! Tak co třeba polibek?" Sakura se podívala na její tým. Všimla si Sasukeho pohledu. Milovala ho, ale pro jeho a pro celý její tým udělá cokoliv. Hlavně, aby byli v pořádku. "fajn, ale pustíš je všechny odsuď a nebudete je pronásledovat prostě nic! Jo to slíbit můžem." Itachi se naklonil k Sakuře a začal ji líbat! Sasuke tam chtěl vletět, ale zadržel ho Naruto. "Sasuke teď nic neuděláme! Musíme do Konohy pro posily! Sakura se rozhodla sama!" Sasuke se na něj otočil.. "máš pravdu Naruto." Sotva vyšli ven dveře se zavřely. Rychle se rozběhli zpět, aby mohli nahromadit sílu a spolubojovníky, keří půjdou zachránit Sakuru. Itachi se od Sakury odlepil a zadíval se ji do očí! Viděl v nich zlobu, nenávist a opovržení. Všichni ostatní Akatsuki od tamtud už odešli do jejich sídla. Jen Itachi tam stál a díval se do těch zelených očí. Musel uznat, že je Sakura krásná. "dobře líbáš Sakuro! Musíme si to někdy zopakovat! Tak toho se nedožiješ! Tohle totiž byl první a poslední polibek co jsem ti dala." Itachi se usmál. "To se ještě uvidí Sakuro..to se ještě uvidí!" nějakým jutsu se i se Sakurou přemístil do jejich sídla. Provedl Sakuru po sídle a ukázal ji kde má pokoj. Pak ji vzal do společenské místnosti, kde ji dali plášť a prsten. Když s tím vším skončili bylo pozdě večer. Sakura byla unavená tak se zvedla a chtěla jít do svého pokoje. Itachiho hlas ji však zastavil. "Pořádně si odpočiň, protože zítra si zabojujem a říkám to dopředu, že tě nebudu šetřit." Sakura se ušklibla a šla do svého pokoje. Lehla si na postel a přemýšlela o Sasukem. "Sasuke snad mi to odpustíš. Promiň mi to." S těmito slovy se propadla do říše snů.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Katy Katy | 11. září 2011 v 22:20 | Reagovat

Tak jo, tvoje gramatické chyby jsou Úděsné!!! Přímá řeč se píše takto: "Ahoj" "Ahoj!" a ne takto: "Ahoj. Ahoj." Každý člověk má svoje uvozovky! To je dost podstatné! Příběh je zajímavý, ale prostě jsem to nezvládla dočíst, promiň.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama