Pomsta,záchrana a možná i láska 18

23. února 2011 v 20:22 |  Od jiných autorů
Díl - XVIII
Sasuke, Naruto, Neji, Hinata a Shikamaru hledali Sakuru už měsíc. Pořád nenalezli žádné stopy, které by je zavedli k Akatsuki a k Sakuře. Sasuke byl z toho zoufalý. Nevěděl co by měl ještě dělat. Toulal se Konohou jako tělo bez duše. Pořád myslel na Sakuru. Na jeho milovanou, která se kvůli týmu

rozhodla obětovat. Nebyla to ale oběť na životě nýbrž o svobodě. Byla u Akatsuki měsíc a nikdo nevěděl proč si zrovna ji vyžádali. "Na co ji potřebují? V čem jim má pomoci?" Tyhle otázky si kladli snad všichni. Ale nikdo neznal odpověď.
Sasuke seděl u krásného jezírka s průzračnou vodou a nádhernými kameny. Přemýšlel. Přemýšlel o Sakauře, o tom, že kdyby neodešel nemuselo by se tohle všechno stát. mohl ji ochránit. Přemýšlel a nevšiml si blížícího se Naruta. "Sasuke. Sasuke!!! SASUKE!!!!! nelítej v oblacích a poslouchej mě! Co? Jo promiň Naruto. Já jen sem vzpomínal na Sakuru. Sasuke snad si to nevzdal! Já a Sakura jsme tě nepřestali hledat ani po měsíci! Tak vstaň a jdeme k hokage! Ne nevzdal jsem to Naruto. Tak to jsem rád. A co Tsunade chce? Jo tak to nevím, ale dozvíš se to když se zvedneš a půjdeš semnou." V kanceláři hokage byli jako kulový blesk. "Co potřebujete Tsunade-sama? Naruto, Sasuke chcete jít hledat Sakuru? To je blbá otázka bábinko!" vyjel po ní Naruto. "NARUTO!! Kolikrát ti mám říkat, abys mi neříkal BÁBINKO! A vím, že je to blbá otázka, ale chtěla jsem se ujistit. No dobře. Tak pokračujte. Takže ty Naruto, Sasuke a Kakashi půjdete a přivedete Sakuru zpátky za každou cenu. A kdyby se náhodou stalo, že by Sakura nechtěla tak ji přivedete násilím! Je vám to jasné!? Hai.. teď si běžte sbalit věci a u brány za hodinu a ani o minutu později je vám to jasné! Hai." oba dva se rychle vypařili a utíkali domů si zabalit věci. Přesně v jednu odpoledne stáli u brány. Dokonce i Kakashi přišel včas. Ihned vyrazili. Čeká je velice dlouhá cesta.
PŘED DVĚMA TÝDNY
Sakura se ráno vzbudila. Už věděla co jí čeká. Od rána do večera trénovala s Itachim. Nevěděla proč ji cvičí. "Přece jen tak abych byla silnější to nedělají něco tím sledují. A já příjdu na to co! Je pravda, že za ty dva týdny co jsem u nich mě toho hodně naučili. A s Itachim jsme se hodně sbížili. Uvidíme co se z toho vyklube." Oblékla se, umyla a vyrazila na snídani. Když se chystala chytit za kliku a vejít do kuchyně, uslyšela dva hlasy, zaposlouchala se do jejich rozhovoru. "Itachi jak to se Sakurou vypadá! Jo jde to dobře. Trénujeme jen dva týdny a já zaznamenávám velký pokrok. Takže myslíš, že to dokáže? Jo myslím, že jo, ale chce to ještě tak měsíc cvičit, aby se dostala na tu úroveň. Rozumím, ale měsíc je hodně dlouhá doba. Její přátelé ji hledají čtrnáct dní. Sice bez výsledku, protože jsme po sobě dobře zametli stopy, ale co kdyby náhodou ji našli a přesvědčili, aby se vrátila s nimi. Neboj to jsem zařídil. Řekl jsem ji, že pokud od nás uteče zabijeme její přátele. Dobře nechám to na tobě, ale jak říkám měsíc je dlouhá doba zkrať to na polovinu. Dva týdny? Ano dva týdny! Trénujte i přes noc jestli to pomůže, ale déle jak dva týdny to být nesmí je to jasné!? Hai." "Sakra co po mě můžou chtít! Myslela jsem si, že mě necvičí jen tak pro nic za nic, ale tohle fakt nedává smysl." Sakura dělala jako že právě přichází. Otevřela dveře a pozdravila Itachiho a Peina. Sedla si k nim a posnídala. Za půl hoďky už stála s Itachim na velké louce. Pořád musela myslet na to co slyšela. Za každou cenu musí zjistit o čem se bavili, i kdyby to z Itachiho musela vymlátit. Itachi si všiml jejího zamyšleného pohledu. Volal na ni, ale nereagovala. Přišel tedy blíž, chytl ji oběma rukama za ramena a opatrně s ní zatřásl. Na to se už probrala. "Co je? Si duchem nepřítomná. Trápí tě něco? No vlastně ano, ale vím, že mi odpověď nedáš. Třeba jo zkus to a uvidíš! Itachi na co mě tu potřebujete co po mě chcete? Nic si silná tak proto tě tu chceme, víme, že tvoje schopnosti nám pomůžou v mnoha ohledech. Itachi aspoň nelži! Já…já jsem slyšela váš rozhovor u snídaně. A chtěla bych vědět prav…to ti nemůžu říct! Fajn jak myslíš! Ale to ti neprojde!" řekla si v duchu. A sklamaně se na něj podívala. "Jdeme trénovat. Dáme si souboj a pak tě naučím něco nového. Hmm." Itachi si jejího pohledu všiml. Bylo mu ji docela líto. Sakuře to nepřestávalo vrtat hlavou a proto se nemohla ani soustředit. Boj prohrála na plné čáře. Ležela na zemi a dívala se na oblohu. S pusy ji vytekl pramínek krve, ale ona jako kdyby to nepostřehla. Dívala se na plující mraky a nedělala si hlavu se svou krví. Itachi k ní přišel, po dnešním tréninku se mohl hýbat dobře a klekl si k ní. Díval se na ní. Sakura si ho všimla, ale nechtěla se na něj dívat. Pořád hypnotizovala oblohu. "Sakuro co je to s tebou. Dneska si bojovala katastrofálně. Dej mi pokoj Itachi. Vypadni odsuď." Itachi na ni vykulil oči, zvedl hlavu a podíval se na slunce. Podle něho usoudil, že nebojovali ani půl hodiny. Většinou bojem stráví několik hodin. Ani na večeři se v čas nedostanou. A teď tohle? To nemohl dopustit. Musí splnit Peinův rozkaz a pořádně ji vycvičit. "Žádné takové vstávej a pokračujem." Sakura na něj otočila hlavu a dívala se mu přímo do oči. Černá se vpíjela do zelené. Itachi se nakonec zvedl, popošel o kousek dál a postavil se do obranné pozice. Sakura se ještě podívala na oblohu, která se začínala zatahovat černými mraky. Postavila se, ale křeč v břiše ji to zkomplikovala. Kdyby neměla svojí katanu tak by byla znovu na zemi. Itachi se na ni rozběhnul, ale Sakura jen tak stála a koukala na něj jak se na ni řítí. Nedělala nic. Dalo by se říct, že stávkovala. Itachiho to naštvalo a při běhu Sakuru drapnul za triko a praštil s ní o kmen stromu. Ne sice nějak silně ale stejně ji z pusy vytekl nový pramínek krve. Bolestí zavřela oči a když je znovu otevřela podívala se do očí plné vzteku. "Co to sakra má znamenat! Sakuro! Proč nebojuješ! Odmítám bojovat, dokud se nedozvím proč tu jsem a co po mě chcete! Ty si nemůžeš klást podmínky! Myslím, že můžu. Protože bez mojí spolupráce mě za dva týdne nevycvičíš na úroveň o které jste se bavili a já vám pak nebudu moct pomoct. Takže si to rozmysli." A šibalsky i přes bolest se zasmála. Pak se naklonila k Itachimu a pošeptala mu do ucha. "Čas běží rozmýšlej rychle. Neboj nikdo se nedozví, že to vím!" a políbila ho letmo na líčko. Itachi ji pustil a ona sklouzla po kmenu dolů a seděla. Podíval se na ní a sedl si vedle. "Tak fajn já ti to povím. Vybrali jsme tě proto, že jsi silná a s mojí pomocí se staneš ještě silnější. Víš máme v Akatsuki zrádce a už víme i kdo to je. Po tobě budeme chtít, abys ho zabila, ale to až budeš dostatečně silná. Pak jestli budeš chtít, by se daly jeho schopnosti převést jako kdyby do tvého těla. Vy chcete zabít jednoho z vás? Ano je to zrádce a ten mezi námi nemá co dělat. Aha a kdo to je?" Itachi se na ni podíval a střetl se s těma krásnýma zelenýma očima. Musel ji to říct, aby se dostatečně připravila. "Je to Tobi což je Uchiha Madara! COŽE? Uchiha Madara? Jste se zbláznili! Jak já ho mám porazit vždyť na něho nemám! A proto tě musím vycvičit já s mým tréninkem to dokážeš! A proč ho nezabijete vy sami? To nejde. Složili jsme slib a vněm bylo, že se nesmíme navzájem zabít. Ale vždyť já jsem taky člen Akatsuki. Ano to jsi, ale nesložila si slib což bylo záměrem." Sakura se na něj podívala s vystrašeným pohledem. Ale když viděla jeho černé oči přečetla v nich, že ji věří. Vyléčila se pomocí čakry a stoupla si naproti Itachimu. Ten nechápal co dělá a když natáhla ruku tak to už teprve ne. Sakura se na něj usmála s rukou nataženou. "Tak jdeme trénovat ne?" Itachi pochopil. Chytl se ruky a stoupl si. Trénovali spolu až do půlnoci. Sakura se snažila, ale tělo bez čakry ji už neposlouchalo. Proto se zhroutila na zem a zhluboka oddychovala. Pozorovala krásné hvězdy. Už jen slyšela Itachiho jak na ni volá. Doběhl k ní. "Seš v pohodě? Jo jenom jsem vyčerpaná! Tak fajn chvíli si odpočineme." Lehl si vedle ni a pozoroval hvězdy s ní. Opatrně ji chytl za ruku a propletl si s ní prsty. Sakura se na něj podívala a usmála se na něj. Přitulila se k němu více. Podívala se na něj a setkala se s jeho pohledem. Pomalu se přibližovali, až se začali líbat. Venku zůstali přes noc. Od té doby co se Sakura dozvěděla, že bude bojovat proti Madarovi na sobě hodně dřela. Byly to tréninky drsnější než v AMBU. Takhle to pokračovalo celých čtrnáct dní.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama