Pomsta,záchrana a možná i láska 19

23. února 2011 v 20:23 |  Od jiných autorů

Díl - XIX

Od té doby co se Sakura dozvěděla, že bude bojovat proti Madarovi na sobě hodně dřela. Byly to tréninky drsnější než v AMBU. Takhle to pokračovalo celých čtrnáct dní. Od rána do rána jen trénovala a pracovala na sobě. Spala velmi málo, ale vyplatilo se jí to. Teď, když se postavila proti

Itachimu tak to pro ni nebyl boj. Už se nemohla více naučit. Uměla všechno co ji chtěl Itachi naučit a stihla to za dva týdny jak bylo v plánu. Sakura seděla na louce pod noční oblohou a pozorovala hvězdy. Přemýšlela o Narutovi, sasukem a Itachim. "Stýská se mi po vás. Strašně moc a hlavně po tobě Sasuke. Miluji tě, ale nevím, jestli se ještě někdy uvidíme. Ale aspoň jednou jedinkrát třeba jen nachvilku bych tě chtěla vidět. Ach..nevím jak to bude dál. A co to je za cit co cítím k Itachimu. Je mi s ním dobře, ale nemiluju ho. Jsou si se Sasukem tak podobní a zároveň tak odlišní. Itachi si můj blízký přítel. Nic víc k tobě necítím a přesto tě musím líbat. Nechápu to." Vzdychla si. "Tak tady si." Ozval se hlas za ní. Nemusela se otáčet věděla kdo to je. "Itachi…co tu děláš? Přišel jsem za tebou. Chci vědět jak se cítíš před velkým bojem. O ano proti Madarovi. Zítra ho jdu hledat a zabít. Ale nepůjdeš sama půjdu s tebou. Vážně Itachi? Děkuju. Nemáš zač. teď by jsi se měla jít vyspat. Zítra ráno brzy vyrážíme. Není sice odtud daleko, ale ať to za jeden den stihnem. Dobře dobrou Itachi. Dobrou Sakuro." Sakura se zvedla a odešla do svého pokoje.
Naruto, Sasuke a Kakashi hledali jen náznak nějaké stopy, která by je přivedla k Sakuře, nebo k Akatsuki. Byla to tichá cesta. Nikdo nemluvil. Sasuke byl zase ve svých vzpomínkách, Naruto přemýšlel, proti komu bude bojovat a jak Sakuru zachrání a Kakashi? Ten si četl svou knížku. Když to Sasuke zpozoroval naštvalo ho to. "Kakashi!! To ani v takové chvíli jako je tato nemůžete odložit tu perverzní knížku a soustředit se! Heh? Sasuke? no tak dobře a nemohl bych alespoň dočíst kapitolu? KAKASHI!!!" to už zakřičel jak Sasuke tak i Naruto. "No tak dobře." A už schovával knížku a vytahoval mapu. Pak bylo zase to hrobové ticho. Každý se zase začal věnovat svým myšlenkám. Běželi asi hodinu, když v tom se Naruto zastavil a stál. "Co je Naruto?" vyjel po něm Sasuke. "Můžete mi někdo říct, proč tu po tom lese bloudíme a bez výsledku, když má Kakashi-sensei Pakuna, který najde Sakuru rychleji." Sasuke se zamyslel a musel uznat, že má Naruto pravdu. "Naruto poprvé v životě tě napadlo něco užitečného co nám může pomoci. Díky Sasuke. a vůbec proč jste to Kakashi neudělal už dříve? No já jsem si jaksi nevzpoměl, že toto jutsu ovládám víš Naruto! Cože? Jak jako nevzpoměl! Kdyby jste furt nečetl tu knížku tak by jste si vzpoměl! Tak klid už!" vyjel po nich obou Sasuke. "Kakashi-sensei přivolejte Pakuna. Jo už jdu na to Sasuke." udělal potřebné pečetě a najednou se před ním zjevil psík. "Nazdar Kakashi co potřebuješ? Ahoj Pakune můžeš vystopovat Sakuru? Unesli ji Akatsuki. Jo jasně chvíli to potrvá. Dobře my si tu zatím odpočineme." Pakun zmizel a Kakashi s Narutem a Sasukem se posadili a odpočívali. Za hodinu se tam zjevil Pakun. "Tak co jsi zjistil? Našel jsem její stopu je asi dva dny cesty odtud. Směr sever severovýchod. Díky. Tak zatím Kakashi." Pakun zmizel. "Takže jste to slyšeli. Jo. Dneska to už zabalíme a půjdeme si lehnout. Zítra se vydáme tím směrem co říkal Pakun. Hai." odpověděli dvojhlasně a už si lehali. Ihned usnuli.
Sakura se brzo ráno probudila, oblékla se, umyla a šla se pořádně nasnídat. V kuchyni jako vždy už seděl Itachi a snídal. "Dobré ráno. Á ahoj. Si připravená? No nevím, abych řekla pravdu nemám z toho dobrý pocit. Neboj se. Si na stejné úrovni jako on, takže ho dokážeš přemoct. Dobře." Najedla se a za pár minut vyrazili na cestu. Šli poměrně dlouho, když v tom se Itachi zastavil. "Co je? Už je blízko. Dál s tebou nepůjdu. Ale budu na tebe dávat pozor." Sakura se usmála, zhluboka nadechla a pokračovala. Za pár minut uviděla postavu sedící na spadlém stromu, jak si brousí kunaie. Přišla k němu na deset metrů. "Tobi. Přišla jsem potrestat tvoji zradu vůči Akatsuki." Tobi zvedl hlavu a podíval se na drobnou dívenku, která byla velice krásná. "To mi chceš říct, že Akatsuki na mě poslali tebe? Čekal jsem Itachiho, Kisameho nebo Konan, ale ve snu by mě nenapadlo, že pošlou tebe. Nebyla si náhodou velitelka AMBU? Jo byla, ale to není tvoje věc! Připrav se, že tenhle boj bude tvůj poslední." Tobi se usmál a seskočil k ní. Byl u ní hodně blízko. Díval se jí do očí. "Víš Sakuro..jmenuješ se Sakura že? Hai. víš, teď už chápu proč se do tebe každý Uchiha zamiluje a vyjimkou nezůstal ani Itachi, kterému láska nic neříkala. Ale i tvoje láska patří jednomu Uchihovi a to tomu nejmladšímu nemám pravdu? To tě nemusí zajímat. Jak dobře víš já jsem taky Uchiha. A vypadá to, že nejsilnější! Nechtěla by jsi se ke mně přidat? Byli bychom nepřemožitelní! Heh tak na to zapomeň nepřidala bych se k tobě ani za milion let!" vytáhla si katanu a namířila ji proti němu. Špička katany se mu zařezávala do krku. "Ty si myslíš, že mě porazíš Sakuro? Ne nemyslím si to, já to vím!" a sekla. Bohužel do prázdného místa. Začal krutý boj na život a na smrt. Kunaje a shurikejny lítaly všude možně. Byly slyšet zvuky nárazu katan. "Nemyslel jsem si, že si tak silná! Podcenil jsem tě! Heh a já sem si nemyslela, že jsi tak slabý! Zdá se, že jsem tě přecenila!" Madaru tenhle posměch naštval. Používal svá nejlepší jutsu. I nejlepší techniky sharinganu. Bylo to, ale k ničemu. Sakura se jim vyhýbala. Boj trval už hodně dlouho a oba byli unavení. Nikdo to, ale nechtěl vzdát, protože by to znamenalo smrt. Sakura se rozeběhla naproti Madarovi a ani on nezůstal na místě. Běželi naproti sobě a přibližovali se. Itachi to jen pozoroval. Byli u sebe blízko tak blízko, že katany projely těly. Sakura se mu ještě naposled podívala do očí než je zavřel nadobro a sama si pak klekla. Bolest, kterou cítila byla hrozná. V břiše měla zapíchlou katanu od Madary a Madara její v srdci. Nemohla se udržet už ani na kolenou a spadla vedle Madary. V dáli slyšela hlas co na ni volá, ale nevnímala to. Věděla, že je to její konec. Naposledy se podívala do černých očí, které se před ní nakláněly a pak zavřela oči. Itachi nevěděl co dělat. Nechtěl, aby zemřela. Položil dva prsty na Sakuřiné čelo a druhé dva na čelo Tobiho. Zavřel oči a soustředil se. Přendal Sharingan z Madary do Sakury. Když to dokončil vzal Sakuru do náručí a utíkal s ní zpět do sídla Akatsuki. Vtrhl do společenské místnosti, kde seděli všichni a položil ji na stůl. Konan, která měla léčitelské schopnosti se ji pokusila vyléčit. Léčila ji a mezitím Pein vytahoval z Itachiho co se všechno stalo a jak to hlavně dopadlo. "Takže říkáš, že ho Sakura porazila? Hai." Poté se Pein otočil na Sakuru a zašeptal do ticha, které si nikdo nedovolil přetrhnout. "Sakuro nevzdávej to. Si silná a velká síla na tebe ještě čeká!" i když si to nikdo nechtěl přiznal, Sakura všem přirostla k srdci a měli ji rádi. Nechtěli, aby zemřela. Konan se podařilo zavřít ránu, až po několika hodinách. "Přežije to Konan? Ránu jsem jí uzavřela tak by měla. Nebo Itachi ona je silná dokáže to." Itachi ji opatrně vzal do náručí a odnesl ji do jejího pokoje.
Naruto, Sasuke a kakashi nic netušící, že je život Sakury v nebezpečí běží lesem směrem, kterým je poslal Pakun. Za pár hodin bude konec dne a nastane noc. Je to však, ale neodradí a běží dál. Běží za jediným cílem a ten zní "Zachránit Sakuru ať se děje co se děje."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama