Pomsta,záchrana a možná i láska 21

23. února 2011 v 20:25 |  Od jiných autorů

Díl - XXI

Sakura se po několika dnech probudila a první na co vzpomněla bylo to, co řekla Sasukemu. "Nemiluju tě!! Jen jsem si s tebou hrála!!" po téhle vzpomínce se ji znova objevily na tváři slzy. "Teď mě bude nenávidět jako já jeho, když mě nechal samotnou v Konoze a odešel. Ale lepší, než kdyby byl mrtvý. Snad mi jednou odpustíš Sasuke." zavřela oči a vzpomínala, proč tam vůbec za nima šla. "

Jo už vím! Akatsuki mě podrazili. Udělala jsem co chtěli. Zabila jsem Tobiho a oni se mi odvděčí takhle! Jsou to křivácí, ale že by až takhle? Asi ano protože jinak by to neudělali. Naučím se od nich pár technik a pak se vrátím zpátky do Listové a nikdo mi v tom nezabrání." Pořád ji bolela hlava. Rozhodla se, že se půjde projít ven. Stoupla si a šla do společenské místnosti. Už zdálky slyšela hlasy všech. "Jsou to takoví podrazáci, že to ani není možné!!" řekla si Sakura v duchu a rozhodla se, že jim už nemůže věřit. "Budu s nimi mluvit, jen když budu muset!" vešla dovnitř a cítila na sobě všechny pohledy. Nepozdravila, jen přišla ke stolu s ovocem a vzala si jablko. Otočila se a chtěla odejít ven. Jenom že ji zastavil hlas. "Sakuro! To nás ani nepozdravíš?" Sakura se zastavila, ale neotočila se. Stála zády ke všem členům. "Sakuro mluvím na tebe!" řekl Pein, ale Sakura pořád nic jen stála a byla ticho. Pein se postavil a popošel o pár kroků. "Sakuro co se děje?" Sakura se nadechla a řekla jim vše co měla na srdci. "Proč bych měla zdravit takové podrazácké krysy jako jste vy. Věděla jsem, že nejste čestní, ale že až tak moc! Pomohla jsem vám se zbavit Madary a co jste za to udělali vy? Bodli jste mi nůž do zad. Nesplnili jste slib, který jste mi dali. Chtěli jste zabít mé přátele, i když jste říkali, že to neuděláte. Chtěli jste zabít mě nejbližší osoby, co na tomhle světě ještě žijí. Tohle jsem od vás vážně nečekala. Tak po mě nemůžete chtít, že vám budu děkovat. Stratila jsem ve vás důvěru. Nevím, zda vám budu ještě někdy důvěřovat. A ještě něco vám řeknu. Kdyby mi Itachi nevyhrožoval, zabitím mých přátel, které jsem stačila varovat tak bych od vás utekla. Chci aby jste věděli, že všechno co dělám je jen pro záchranu života mých přátel." Udělala pečetě a přenesla se na louku, kde si sedla pod strom. "Au sakra ta bolest je hrozná! Asi mi ta hlava pukne." Pein si sedl a tak jako ostatní civěli na místo, kde před chvíli byla Sakura. "Ona nám už nedůvěřuje!" zašeptal Pein. "Tohle jsem vážně nechtěl. Myslím že jsme to asi fakt přehnali. Budeme si muset její důvěru získat zpět za každou cenu. Jak říkám je pro nás velmi cenná! Nemůžeme si dovolit její nedůvěru." Pein by pokračoval dál ve svém proslovu, kdyby ho nevyrušil intenzivní křik Sakury. Všichni se rozeběhli za ní ven. Když tam doběhli, viděli, jak leží na zemi a cuká sebou. "Co se to sakra s ní děje?" začal Pein křičet. "Já vím" upoutal na sebe pozornost Itachi. "No a co to je? Ten sharingan co jsem ji předal z Madary. Ještě si na něj nezvykla. Potřebuje s ním začít trénovat a dát se s ním dohromady jinak ji zabije. Itachi zítra s tím začneš! Hai." všichni se rozešli do svých pokojů. Itachi vzal Sakuru do náruče a nesl ji do svého pokoje. Nechtěl ji nechat bez dozoru. Sakura se probudila brzy ráno. Venku byla ještě tma. Už necítila bolest hlavy jen jako kdyby tlak. Otevřela pomaličku oči. "Tohle není můj pokoj!" chtěla vstát, ale zabránilo ji v tom závaží na jejím břiše. Otočila hlavou a viděla Itachiho. Pomalinku a zlehoučka vzala jeho ruku a dala ji nabok. Vstala, oblékla se, umyla a šla ven. Vešla do lesa. Nezajímalo ji kam dojde, ale potřebovala si oddechnout a přemýšlet. Začínalo se rozednívat. První sluneční paprsky ji oslepili. Došla na konec lesa a nemohla uvěřit tomu co vidí. Stála na kraji skály a před ní nebylo nic jiného než spoustu hor, za kterými právě vycházelo slunce. Dívala se na tu krásu. K tomu foukal vítr a krásně si hrál s jejími rozpuštěnými vlasy. Zavzpomínala na časy, kdy šla poprvé do akademie, kdy poprvé vznikl tým 7, na jejich první misi, na Sasukeho odchod až se dostala do dne, kdy mu zalhala, že ho nemiluje. Itachi se probudil a nahmatal jen prázdné místo. Rychle vyletěl z postele a šel ji hledat. Cítil její čakru tak to nebylo tak složité. Došel k ní. "Myslel jsem, že jsi utekla. Nemůžu, protože jinak by jsi zabil mé poslední blízké!" Itachiho tyto slova ranily. Sakura se otočila a prošla kolem něj. Nevěnovala mu jediný pohled. "Sakuro!!" otočila se na něj. "Vím, že tě pořád bolí hlava, vím jak to zastavit a hlavně vím, z čeho to je. Jo a z čeho ty chytrej! Dal jsem ti od Madary sharingan. Musíš se sním naučit zacházet jinak tě hlava nepřestane bolet. Cože já mám sharingan? Ano. Cože? Jak? To je jedno udělal jsem to tajným jutsu, které zná jenom Uchiha klan. Tak co chceš umět používat sharingan na mé nebo i vyšší úrovni?" Sakura se na něj chvíli dívala, ale pak přikývla. "Tak dobře bude to dlouhý trénink jsi na něj připravená? Ano. Tak dobře dnes začneme bude to dlouho trvat. Jak dlouho? Pár měsíců. Dobře tak jdeme začít." Trénovali spolu každý den. Až se z toho vyklubalo deset měsíců. Deset měsíců trvalo než se naučila používat sharingan na nejvyšší úrovni. "Výborně Sakuro na to že nejsi Uchiha si to zvládla docela rychle. Není nic co by sem tě mohl ještě naučit. Dobře díky. Já teď mám misi na dva měsíce tak se neuvidíme. A kdy odcházíš? Dnes večer. A s kým jdeš? S Konan. Přeju hodně štěstí. Díky." Nastal večer a Itachi s Konan vyrazili. "Itachi myslíš že nám už Sakura plně důvěřuje? Nevím Konan. Důvěra tam je, ale nevím jestli taková jako před tím. Už je to deset měsíců a pořád….já vím Konan i mě to mrzí, ale my si její důvěru získáme." Sakura se stala s sharinganem druhou nejsilnější v akatsuki. Před ní byl jen Pein.
Konoha pomalu zapomněla na to, že nějaká Haruno Sakura existovala. Ti kdo pořád smutnili a vzpomínali byl Naruto, Kakashi, Tsunade a Sasuke. i když ji nenáviděl za to co mu řekla, pořád ji miloval a stýskalo se mu. Deset měsíců ji neviděl. Toužil ji spatřit třeba jen na malinký okamžik. Chtěl ji říct, že ji pořád miluje a že se mu stýská.
Naruto běžel Konohou co nejrychleji mohl. Hledal Sasukeho. Našel ho jak sedí zdrchaný na lavičce a nevnímá svět kolem sebe. "Sasuke, Sasuke, SASUKE!!!!! Co? Co se děje Naruto? Musíme okamžitě za Tsunade je to naléhavé!! Dobře tak deme." Doběhli do kanceláře. Byli tam i jiní nijove. "Tak konečně jste tu všichni. Můžu tedy začít. Dozvěděla jsem se že se Zvučná spojila s Kamenou a Mlžnou a chystají útok na Konohu. A my se musíme pořádně připravit. Už jsem poslala žádost kazekagemu do Suny. Písečná nám pomůže. Ale i přes to budeme v nevýhodě. Chtělo by to ještě jednoho spojence. A kdy se ten útok koná? Do dvou měsíců. To by mělo bát dostatečně dost času na přípravu. Dobře. Trénujte na ochranu Konohy, na ochranu vašich domovů, tenhle boj musíme vyhrát za každou cenu! Hai."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama